O houslaři
Oleg Semenucha se narodil roku 1974 v západoukrajinském městě Novovolyňsk. Jeho cesta k houslařství byla klikatá. Začala láskou k vážné hudbě a obzvláště ke zvuku houslí, jenž ho doprovází dodnes.
Od dětských let navštěvoval základní uměleckou školu a cestou výtvarného umění pokračoval i dále: nejprve studoval umělecké řezbářství ve městě Kovel a poté sochařství na Akademii výtvarných umění ve Lvově. Právě zde získal cit pro krásu, harmonii forem a barev i preciznost v práci s tvarem a materiálem – dovednosti, které se mu později velmi hodily v jeho houslařské tvorbě.
Housle poprvé upoutaly jeho pozornost už ve čtvrtém ročníku kovelského učiliště, kdy mu nový spolubydlící na koleji přivezl svoje staré čtvrtinové housličky, na které jako dítě hrál v hudebce, a ukázal mu základy. Oleg si je od něj nakonec koupil a začal na ně cvičit, i když pro něj byly moc malé.
Po absolvování učiliště strávil rok na přípravných kurzech před přijímacími zkouškami na Akademii. Tehdy si také pořídil svoje první, továrně vyrobené housle v plné velikosti. V té době se Oleg kamarádil s několika studenty z konzervatoře, kteří bydleli poblíž na kolejích. „Když jsem viděl mistrovské nástroje svých přátel z konzervatoře, vznikla ve mně touha vytvořit vlastní housle, které budou lepší než moje tovární,“ vzpomíná Oleg Semenucha.
Osudové setkání s houslařem Stanislavem Šyľakem, hned v prvním ročníku Akademie, mu tuto touhu splnilo – pod jeho vedením vznikl Olegův úplně první nástroj. Už na podzim téhož roku se mu naskytla příležitost odjet na měsíc do Čech, do firmy vyrábějící smyčcové nástroje, a ukázat tam svoje dovednosti. Po přijetí do firmy si na Akademii vzal akademické volno a od ledna do září 1997 ve firmě pracoval, než se vrátil dokončit studia ve Lvově.
Po dokončení studia v roce 2002 získal diplom sochaře-monumentalisty. Návrat do České republiky se pak protáhl o necelé dva roky. V té době se sblížil s violistou a restaurátorem Alexandrem Svirlovem, jenž ho naučil základům hry na housle a zasvětil do jemných nuancí seřizování nástrojů. Během těchto let Oleg Semenucha postavil housle a violu.
Do České republiky se natrvalo vrátil v roce 2004, aby zde začal novou kapitolu svého profesního a osobního života.
V letech 2004–2009 působil ve firmě vyrábějící smyčcové hudební nástroje v Unhošti, kde se zdokonaloval ve stavbě houslí, viol, violoncell, kontrabasů i gamb. Rád pracoval v lakovně, kde mohl experimentovat a učit se napodobovat vzhled historických italských nástrojů. Firma pak svou činnost ukončila a Oleg si v roce 2009 založil vlastní živnost v Kladně.
V roce 2008 se seznámil s mistrem houslařem Daliborem Bzirským, který se stal jeho dlouholetým učitelem a mentorem, jenž jeho práci pozvedl na mistrovskou úroveň. V letech 2015–2021 také úzce spolupracoval a učil se u mistra houslaře Jana Špidlena jako restaurátor mistrovských nástrojů – zkušenost, která zásadně prohloubila jeho cit pro detail a uměleckou hodnotu smyčcového nástroje.
Od roku 2006 se pravidelně účastní mezinárodních soutěží houslařů. Mezi nejvýraznější úspěchy patří 22. místo ze 353 v Mittenwaldu (2010), 16. místo na pařížské soutěži Étienna Vateloteho (2011) a 10. místo za violu na prestižním Cremona Triennale v Itálii (2012). V Praze, na mezinárodní soutěži v roce 2025, získal 3. místo za zvuk houslí, což řadí mezi své nejvýznamnější ocenění.
V současnosti pracuje samostatně ve své houslařské dílně v Kladně. Věnuje se stavbě nových nástrojů, restaurování a od roku 2018 především tvorbě mistrovských houslí, viol a violoncell. Je členem Cechu houslařů Pražských a Kruhu umělců houslařů.
Na jeho nástroje dnes hrají studenti, profesionálové i členové předních českých orchestrů. Mezi nimi profesor Jan Řezníček, koncertní mistr FOK Tomáš Duda či violistka Olena Doubová. Každý z nich v jeho nástrojích našel osobitý zvuk, který odpovídá jejich hudebnímu výrazu.